Standard plemene  ( použito ze stránek Klubu bílého ovčáka)

Standard č. 347 / 18.12. 2002 / D

Bílý švýcarský ovčák

(Berger Blanc Suisse)

Země původu :Švýcarsko

Datum publikace platného původního standardu : 26.11. 2002

DATUM ZVEŘEJNĚNÍ PLATNÉHO STANDARDU :  04.07.2011

Využití : rodinný a společenský pes, vysloveně milující děti, pozorný hlídač, přátelský a učenlivý pracovní pes.

Klasifikace FCI :

• Skupina 1 – ovčácká, pastevecká a honácká plemena ( s výjimkou švýcarských salašnických psů)
• Sekce 1 – ovčáci ( bez zkoušky z výkonu )
• Bez pracovní zkoušky

Krátký historický přehled :

 V Americe a v Kanadě bílí ovčáci pomalu počali ztrácet svoji specifičnost. První jedinci tohoto plemene byli do Švýcarska přivezeni na počátku 70. let. Americký pes « Lobo » , narozený 5. března 1966, by mohl být považován za  zakladatele tohoto plemene ve Švýcarsku. Potomci zmíněného psa, zapsaní ve švýcarské plemenné knize (LOS), stejně jako další jedinci, dovezení přímo z USA a Kanady, se stali základem pro další chov a rozšířili se po celé Evropě ; zde se toto plemeno chová čistokrevně již po mnoho generací. Bílí ovčáci jsou zapisováni jako samostatná rasa do přílohy švýcarské plemenné knihy již od roku 1991.

Celkový vzhled : Bílý ovčák je robustní, svalnatý, středně velký, má vzpřímené uši a dvojí délku srsti – středně dlouhou nebo dlouhou ; má obdélníkový rámec ; jeho kostra je středně silná, jeho silueta je elegantní a harmonická.

Důležité proporce : Jeho tělesný rámec je mírně delší, poměr mezi délkou těla (měřenou od předního výstupku lopatky po sedací hrbol) a výškou v kohoutku je 12 :10. Vzdálenost od stopu ke konci nosní houby mírně převyšuje vzdálenost od stopu k týlnímu hrbolu.

Chování / Povaha : Je to živý, vyrovnaný pohyblivý, ostražitý a snadno cvičitelný pes. V kontaktu je milý a nevtíravý. Je dobře socializovatelný a kontaktní se svým pánem. Nikdy nesmí být bázlivý nebo neadekvátně agresivní. Je veselý a poslušný. Je to pracovní a sportovní pes s potenciálem k všestrannému využití. Jeho socializovatelnost a snadná přizpůsobivost mu umožňují snadnou integraci ve společnosti.

HLAVA : Mohutná, suchá, jemně cizelovaná a ve správném poměru k tělu. Je klínovitá, při pohledu seshora i z boku má tvar klínu. Horní linie mozkovny a nosního hřbetu jsou paralelní.

Mozkovna: Málo klenutá, střední dělící rýha jen naznačená.

Lebka :jen málo klenutá, se znatelnou rýhou uprostřed

Stop :nepatrně vyjádřený, ale zřeteln

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nosní houba: Je středně velká, žádoucí je černá pigmentace ; sněžný nos, stejně jako nosní houba se světlým pruhem jsou přípustné.

Čenichová partie: Silná, střední délky vzhledem k mozkovně ; Nosní hřbet a spodní osa čenichu jsou rovné a lehce sbíhavé směrem k nosní houbě.

Pysky : Suché, přiléhavé, co nejvíce černé.

Čelisti / Zuby: Zuby jsou silné a kompletní, s nůžkovým skusem. Zuby jsou kolmo postavené ve vztahu k čelistem

Oči: Středně velké, mandlového tvaru, uložené mírně šikmo ; mají hnědou až tmavě hnědou barvu ; oční víčka, jejichž výrazné černé lemování je upřednostňováno, dobře přiléhají k oční kouli.

Uši: Jsou neseny perfektně vztyčené, jsou vysoko nasazené, postavené paralelně, mířící dopředu, mají tvar protáhlého trojúhelníku, na konci mírně zaobleného.

KRK: Není příliš dlouhý, je dobře osvalený, harmonicky navazující na trup ; bez laloku ; horní linie krku je elegantně klenutá a přechází v hlavu, nesenou mírně výše, než je kohoutek.

TRUP :

Horní linie: Silná, svalnatá, středně dlouhá.

Kohoutek: Výrazný.

Hřbet: Vodorovný, silný.

Bedra: Silně osvalená.

Záď: Střední délky a šířky ; má mírný sklon od svého počátku směrem k nasazení ocasu.

Hrudník: Není příliš široký, je hluboký (okolo 50% kohoutkové výšky), dosahuje úrovně lokte, hrudní koš je oválného průřezu, hrudní koš je dlouhý. Předhrudí zřetelné.

Spodní linie a břicho: Slabiny štíhlé a pevné ; spodní linie se mírně  zdvíhá směrem k zádi. 

OCAS: Má tvar šavle, je dobře osrstěný po celém obvodu, směrem ke špičce zeštíhluje ; je nasazený spíš níže, dosahuje nejméně k hlezennímu kloubu, v klidu je nesený svěšený anebo mírně prohnutý směrem vzhůru ve své poslední třetině ; v pohybu je nesen poněkud výše, ale nikdy ne výše než je linie hřbetu. 

KONČETINY: 

HRUDNÍ KONČETINY:

Celkový vzhled: Silné, suché, se středně silnou kostrou. Při pohledu zepředu rovné, středně široká fronta. Při pohledu z boku správně zaúhlené.

Lopatky: Lopatková kost je dlouhá, šikmo uložená, svírá korektní úhel s ramenní kostí ; celá tato partie je dobře osvalená.

Ramenní kost: Správné délky, silně osvalená.

Lokty: Přiléhající k tělu.

Předloktí: Dlouhé, rovné a suché.

Nadprstí: Silné, málo šikmé.

Přední tlapky: Oválné, prsty sevřené a klenuté ; polštářky pevné, odolné a černé ; drápy jsou žádoucí co nejtmavší.

PÁNEVNÍ KONČETINY:

Celkový vzhled: Silné, suché, se střední kostrou, střední  šířky. Při pohledu zezadu jsou postavené rovně a paralelně, mírně daleko od sebe ; při bočním pohledu jsou dobře zaúhlené.

Stehna: Střední délky, silně osvalená.

Kolena: Adekvátně zaúhlená.

Podkolení: Středně dlouhé, šikmo postavené, se silnými kostmi a silným svalstvem.

Hlezno: Silné, dobře zaúhlené.

Zánártí: Středně dlouhé, rovné, suché.

Zadní tlapky: Oválné, zadní tlapky jsou o něco delší než přední, prsty jsou sevřené a klenuté ; polštářky pevné, odolné, černé. Drápy jsou žádoucí co nejtmavší.

 
POHYB: Pohyb v pravidelném rytmu, lehký a pružný ; krok hrudních končetin je dlouhý, s výrazným posunem ; v klusu je pohyb plynulý a snadný.

 
KŮŽE: Je prosta vrásek, tmavě pigmentovaná.

OSRSTĚNÍ

Srst:
Srst polodlouhá: Dvojitá srst je hustá a přiléhavá, podsada hojná ; krycí srst je hladká a tvrdá ; na hlavě, uších a předních stranách končetin je srst o něco kratší, na šíji a na zadních stranách končetin je o něco delší. Srst mírně zvlněná, ale tvrdá je přípustná.

Srst dlouhá : Dvojitá srst je hustá a přiléhavá ; podsada hojná ; krycí srst je hladká a tvrdá ;  na hlavě, uších a předních stranách končetin je srst o něco kratší, na šíji a na zadních stranách končetin je o něco delší. Na šíji je zřetelná hříva, na končetinách tvoří srst praporce a kalhoty. Ocas je huňatý. Délka srsti není nikdy příliš přehnaná. Srst poněkud zvlněná, ale tvrdá je přípustná.

Zbarvení: Bílá.

 
VÝŠKA A HMOTNOST:

Kohoutková výška:  

 Jedinci dobrého typu, jejichž výška mírně přesahuje spodní nebo horní hranici, stanovenou standardem, nemusí být vyloučeni.

 VADY :

• totálně depigmentované.

Kůže a polštářky tlapek totálně depigmentované. Všechny odchylky od výše řečeného musí být považovány za vady a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti a jejich vlivu na zdraví a pohodu psa a na jeho schopnost  vykonávat jeho tradiční práci.                  

• Nenápadná přítomnost plavé srsti (lehký zažloutlý až hnědočervený odstín) na uších, na hřbetě a na ocase.
• Depigmentace nosní houby, pysků, a/nebo očních víček.
• Paspárky, s výjimkou států, kde je jejich odstranění zakázáno platným zákonem.

 HRUBÉ VADY:

• Jedinec neohrabaný, kvadratický (příliš krátkého tělesného rámce).
• Nedostatečně patrný pohlavní dimorfismus (rozdíl mezi psem a fenou).
• Chybění více zubů jak 2×PM1. M3 nejsou brány v potaz.
• Ucho zavěšené, ucho poloklopené, ucho zlomené.
• Hřbetní linie příliš spáditá.
• Ocas zatočený, zlomený, tvořící na konci háček, nesený na hřbetě.
• Krycí srst jemná, hedvábná, vlnatá (vlna), kudrnatá, špatně přiléhavá (otevřená). Srst výrazně dlouhá bez podsady.
• Nápadná přítomnost plavé srsti (zažloutlý až hnědočervený odstín) na uších, na hřbetě a na ocase.

VYLUČUJÍCÍ VADY:

• Jedinec agresivní nebo silně bázlivý.
• Všichni psi, na nichž je patrné fyzické postižení anebo vady psychiky, budou vyloučeni.
• Jedinec  bázlivý, silně ustrašený, agresivní ze strachu, napadající bezdůvodně, letargické povahy.
• Jedno nebo obě oči modré. Oči vypouklé.
• Entropium, ektropium.
• Předkus nebo podkus, nepravidelný skus (zkřížené řady řezáků).
• Nosní houba, pysky a okraje očních víček
• Albinismus.

NB : Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.